Jak vyrábíme

Na zdokonalování procesu výroby čepic  průběžně pracujeme celých 20 let existence firmy a rádi Vám některé zajímavosti přiblížíme. Možná budou překvapeni ti, kteří  se domnívají, že existuje nějaký stroj, ze kterého padají celé hotové čepice. Vy, kteří máte s pletením již nějaké zkušenosti se můžete možná dozvědět o něco více.

 

Textilní výroba, pletařina a další související obory jsou natolik rozvinutá a složitá odvětví, že se jim věnují studia na středních a vysokých školách. Téma nelze tudíž obsánout v této malé exkurzi do pletařské kuchyně jedné specializované frmy. Chceme jen odpovědět na často kladenou otázku „Jak se vyrábí čepice nebo svetr“

 

Pomineme-li háčkování nebo ruční pletení, vzniká nejčastěji úplet na čepice a svetry na takzvaném plochém pletacím stroji. Stroj sestává z jednoho nebo dvou lůžek v němž se pohybují v drážkách jehly a uchopují přízi. Pletenina vzniká součinností zmíněných jehel uváděných do pohybu jezdcem na ruční nebo motorový pohon. To je stručný popis. Podrobněji o pletení doporučujeme Wikipedii.

 

O strojích
Existují domácí pletací stroje různé kvality a ceny. Na jednom ručním velmi starém a jednoduchém stroji začínaly i zakladatelky firmy KAteřina a MAhulena. Později přešly na domácí stroj s motorovým pohonem a programováním vzorů na plastové děrné štítky. Děrný štítek byl jako nosič informace pro vzorovaný úplet ( který se vycvakával kleštěmi) krátký a pokud člověk chtěl vyplést například nějaký nápis, vešla se tam max. čtyři písmena. Spojením dvou křestních jmen a zmíněným limitem vznikla i značka pletených výrobků KAMA.

 

Touto technologií je možné vyrobit čepici i svetr, ale kvalitativně a produktivitou zůstává takové pletení spíše v oblasti koníčku pro radost. Pro podnikání a udržení  konkurenceschopnosti je nezbytné vyrábět na průmyslových strojích.

                                                                                                                       

Jako u domácích pletacích strojů, tak i u jejich průmyslových protějšků jsou rozdíly v ceně a kvalitě. Absolutní světovou špičkou je německá značka strojů s více jak 100letou tradicí STOLL. Tyto precizní stroje s obrovskou výkonností a životností, řízené nejmodernějšími počítačovými systémy používá i KAMA.

 

Špičkové stroje, nároční zákazníci a zároveň naše vysoké ambice jakožto výrobce žádají i nejkvalitnější zpracovávaný materiál - tedy příze. Lidově se přízi říká vlna. Ta je však jen jedním typem příze, kdy základní surovina je živočišného původu. Spokojme se s zobecněním, že mohou být příze přírodní a syntetické. Obě kategorie mají všeobecně známé výhody či nevýhody a nezřídka jsou používány tzv. příze směsové, které usilují o spojení především výhod obou matérií. Je to opět velmi složité odvětví a více o něm zde. 

 

Jako v celém obchodním světě i zde současní výrobci nabízejí různé cenové a kvalitativní kategorie. KAMA zpracovává výhradně příze světově proslulé společnosti Schoeller Spinning Group. Tento dodavatel je pro výrobce, potažmo zákazníky zárukou řady výhod. Především sem patří garance stálé a nejvyšší kvality, tradice ve zpracování, funkčnost materiálů a inovativnost. Díky tomu se může KAMA aktuálně pochlubit unikátní novinkou v kolekci 2009-2010, totiž 100% střižní vlnou s úpravami NanoTeach a Superwash. Pokud se chcete dočíst o výjimečných vlastnostech vlny, pokračujte zde.

Pletací příze, jakožto výchozí materiál pro pletení, navinuté na kónech 1-2 kg je nutné skladovat v tmavém, nevytápěném a mírně vlhkém prostředí. Suchá příze více praská a zdržuje tempo výroby. 

  

Máme tedy stroje a příze a můžeme plést.

Kóny jednotlivých barev se umístí navrch stroje, navléknou do vodičů a provede se takzvané zapletení do odtahů, aby úplet byl pěkně napnutý. Předpokladem je zvládnutí programování strojů. Stroje řízené pracovní stanicí Silicon Graphics běží na základě programu, který poveluje každý jednotlivý stroj. Program říká stroji kolik a jakých výrobků má vyrobit, jaké barvy přízí má použít, zda má plést jednobarevně či vzorovaně, kdy má zpomalit v náročné pasáži, nebo zrychlit a kdy má skončit. Vzory úpletu, tedy ony typické norské žakáry sestávající z opakovaných ornamentů, ale i jinou grafiku připravují designéři jako zvláštní součást pletacího programu ve speciálním grafickém editoru. Pro zasvěcené, jde o jakousi obdobu bitmapy (rastrového obrázku) kdy každý pixel (obrazový bod) je jedním očkem v úpletu.

 

Základem čepice, která zjednodušeně řečeno představuje polokouli zakrývající vrchní část hlavy, je plochý čtverec úpletu, jehož šířka je obvodem hlavy a výška je výškou zmíněné polokoule, resp. výškou čepice.

Tento obdélník asi 280x 200 oček se může opakovat na šířku pletacího lože až 3x. Tedy můžeme plést až 3 čepice najednou. Tyto 3 kusy úpletu vylézajícího zpod pletacích loží se později ručně oddělí svislým střihem nůžek a vodorovně vytažením tenkého zapleteného vlasce, tzv. páračky.

 

Pletení čepice začíná od spodního okraje, který je většinou na závěr přišitý uvnitř čepice.

Tato část úpletu je z hydrofobního vlákna Polycolon. Poté následuje zlom do lícové části s několika řadami zaplených jemných gumiček kvůli elasticitě čepice. Pokud je čepice vzorovaná, přichází na řadu onen více barevný design (žakárový vzor).

 

Nejvíce složité, ale také co do funkčnosti nejvyspělejší čepice se pletou oboustranně. To znamená, že výsledná čepice se skládá ze dvou vrstev úpletu. Vnější, tou je vzorovaná část z příze například s vodoodpudivou úpravou a vnitřní, odvádějící vlhkost. Mezi tyto vrstvy se navíc později všívají membrány jako  GORE-TEX nebo WINDSTOPPER , které při plné prodyšnosti fungují proti promoknutí, nebo profouknutí. Do jiných typů čepic se dovnitř všívá jemný fleece, nebo tenká polyesterová podšívka opět s laminací Windstopper zabraňující prochladnutí čelních dutin.  

 

Úplet musí mít správnou a přirozenou hustotu, tedy utažení, aby nebyl ani příliš tuhý či naopak řídký. Na hustotu má vliv řada faktorů jako je vlhkost příze, nastavení napínacích odtahů a ladění dalších hodnot programu, ale také teplota stroje, který se jako třítunové kovové těleso v průběhu provozu pochopitelně třením součástí zahřívá. Všechny hodnoty se mění a kvalifikovaná obsluha stroje je musí neustále sledovat. Nutno říct, že zkušený pletař, který si umí poradit se všemi nuancemi výroby se zdokonaluje dlouholetou praxí a je dnes vzácnou profesí. Existuje jedno přísloví, které věc poněkud bagatelizuje, ale do jisté míry je pravdivé - „pletařina je duchařina“.

 

Máme upletený obdélník (příkladem může být vodorovný list papíru A4) a je třeba z něj udělat čepici. Aby se nám s úpletem dobře pracovalo a ve výsledku vypadal na povrchu hezky a úpravně, je třeba pleteninu po upletení takzvaně zafixovat na pařicím lisu. Jde o jakýsi stůl, z jehož desky je rovnoměrně do úpletu vehnána pára a za krátkou chvíli je pod tlakem prudce odsáta. Úplet je tak zchlazen a zafixován.  

 

Protože se jedná o značkové čepice nejvyšší kvality, označujeme hrdě svůj výrobek malou nášivkou s naším logem KAMA. Mimochodem jeho grafickou podobu vytvořilo renomované studio jednoho z nerenomovanějších českých grafiků - Aleše Najbrta. Přišívání etiket ve fázi kdy je úplet ještě plochým obdélníkem je z výrobních důvodů nejefektivnější. U čepic, které jsou dovnitř ohrnuté se tak spodní šev pod etiketou stává neviditelným, resp. je později zakryt. V případě speciální zakázkové výroby s výšivkou, se v této fázi úplet předává na vyšívací stroje.

 

Další pracoviště je řezací katr, jednoduše střih. Aby obdélník bylo možné sešít do polokoule, je třeba ho střihově připravit. Děje se tak v několika málo vrstvách, tzv. náložích. Tak jako mapu na školní glóbus musí kartograf nastříhat na jednotlivé cípy ve směru poledníků, aby ji bylo možné nalepit na kouli, musíme i my částečně nastříhat obdélník budoucí čepice. Vystříhané části jsou odpad. Vzniklé cípy je třeba k sobě sešít. Švy nutno sešít na rubu úpletu. K tomuto úkonu se používá specální šicí stroj, tzv. čtyřnitný owerlock se dvěma zachycovacími švy.  V této fázi, nebo-li montáži či kompletaci čepice přijde na řadu všití vnitřní etikety s ošetřovacími symboly, skladbou použitých materiálů a zemí původu. Pravidla pro ochranu spotřebitele jsou daná. Výrobek není nezničitelný a je třeba s ním zacházet příslušným způsobem (jde zejména o praní - více v Častých dotazech)

 

Přeskočíme-li zdlouhavý popis všívání membrán GORE-TEX nebo WINDSTOPPER tak se výroba čepice chýlí ke konci. Hovořili jsme o ohrnutí čepice dovnitř, což je jedna z nejčastěji používaných metod. Zde přijde na řadu ještě stroj zvaný pikýrka, který jemným „neviditelným“ stehem přichytí vnitřní konec úpletu k vrchní vrstvě.

 

Samozřejmě, že střihů a metod zpracování je celá řada. U 100 různých modelů pokrývek hlavy (čepice, čelenky, kukly, masky, šátky, ale i šály atd.), které se liší použitím, skladbou materiálů, designem atd. to ani jinak nejde. Naopak naší snahou je vyvíjet stále nové a pro zákazníky zajímavé výrobky. Pro jejich výrobu se používají i jiné materiály, než je úplet z našich strojů. Jde zejména o fleece (používáme výhradně italský Pontetorto TECNOPILE), ze kterého vyrábíme čistě fleecové čepice, nebo jej kombinujeme s námi vyrobenou pleteninou. Sem patří také fleecy a textilie typu SoftShell laminací membránou WINDSTOPPER dodávané v metráži. Tyto textilie se řežou a stříhají aby z nich na speciálních šicích strojích byly vyráběny další doplňky,  převážně technického typu, určené pro sporty jako horolezení, vysokohorská turistika, cyklistika a další aktivity, kdy se více hledí na funkčnost než na módu.

 

Každý nový prototyp výrobku je vždy vyráběn v několika vzorcích a zkoušen na několika osobách různých konfekčních velikostí. Střih, tvar a velikosti jsou upravovány tak dlouho, dokud výrobek dokonale nepadne a nesplňuje všechny požadavky a komentáře "testérů". Údaje jsou zaznamenány, aby se podle nich pak vždy postupovalo v hromadné výrobě.  

 

Šicí dílna používá řadu strojů, které jsou v principu stejné jako domácí šicí stroj, ale opět jsou mnohonásobně „šikovnější“ a výkonnější. Na rozdíl od domácích strojů odstřihávají nitě, tvoří ploché švy, šijí záhyby, šijí fixním nebo zpětným stehem, pracují se stlačeným vzduchem. Jde o stroje jako tzv. dvojjehla, trojjehla spodem/vrchem krycí, jednojehla tzv. štepka/rychloběžka, stroje na paspulování používané především na dokončování fleecových a Windstopperových produktů, kupříkladu obšití očního výřezu u kukly elastickou paspulí za pomoci elastického švu, atd. atd.

 

Nedílnou součástí výroby jsou pečlivé ruční dokončovací práce, které čepice KAMA povyšují nad úroveň levné masové výroby. Každý výrobek prochází rukama pracovnic, které kontrolují kvalitu předchozích kroků, dodržovaný tvar a velikost výrobku, upravují jemné detaily, zatahují a zapošívají přečnívající nitě tak, aby se výrobek během nošení nepáral a co nejdéle sloužil. V neposlední řadě jsou ručně všívány u některých čepic ozdobné tkanice (vyráběné na speciálním malém pletacím stroji) ručně vyráběné střapce nebo bambule. Bambule lze vyrábět jednak ručně, nebo na stroji – a tady jedna kuriozita na závěr. 

Tak jak jsme na začátku hovořili o mylné doměnce některých nezasvěcených, že existuje stroj z něhož padají hotové čepice, v případě bambulí tomu tak je. Důmyslný stroj, kterému říkáme důvěrně "bambulátor" umí bambuli za pár vteřin. Co ale se samotnou bambulí bez čepice? 

 

Od samého začátku jsme hovořili pouze o jednom,v případě KAMy však základním a dokonce nosném produktu – pletené čepici.  Řekne se obyčejný kulich, ale my si troufáme tvrdit a také věříme, že jsme Vás trochu přesvědčili, že čepice KAMA je vyráběna velmi sofistikovaně, kvalitně a navíc s láskou.

 

 

 

Příště „Jak se vyrábí svetr“